Závěr

K přípravě a uspořádání tohoto projektu mě vedlo několik skutečností. Především zážitky z mé cesty po národních parcích středozápadu USA. Uvědomoval jsem si tam víc než jinde nezměrnost a sílu přírody, až i ono schillerovské propojení s vesmírem. Nezřídka jsem se pohyboval ve výšce i nad 2000 metrů, odkud jsem hleděl i do hloubky 1600 metrů - prostě jsem hleděl na rozhlehlé zemské prostory, kterých se nedotkla lidská ruka. Tato území jsou ponechána sama pro sebe tak, jak je Bůh stvořil. Nabízejí se jako mimořadně bohatý studijní materiál. Přírodovědný, ale i estetický. Ano, kromě mimořádných přírodních jevů nabízejí ta místa i hluboký estetický zážitek. Mimořádně hluboký. Tomu rozumím, a proto jsem si řekl, že to musím nějakým způsobem zprostředkovat svým žákům. Z nejrozličnějších důvodů. Aby vám to bylo přiblíženo, to především. A třeba vás to bude motivovat k mnohému úsilí. Třeba, abyste se tam sami vypravili. A to vyžaduje mnoho úsilí!   Sehnat prostředky, a hlavně umět anglicky!   To je stejně důležité. Byl bych moc rád, kdyby vás dnešní projekt přiměl i k většímu úsilí, učit se cizí jazyky. A neméně důležitý důvod, proč jsem přišel s tímto námětem, bylo rozhodnutí, ke kterém jsem dospěl asi před dvěma roky. Byl jsem tenkrát, v době přijímaček, s 1. B. na výletě v Kunratickém lese. To jsou autoři dnešního projektu. Tenkrát jsme si připravili program, který každoročně uskutečňují kunratičtí skauti: Otvírání studánek. V rámci toho projektu mě velice zaujal Vojta Juška. Seznámil nás se stromem sekvojovec mamutí, který tam kunratičtí lesníci pěstují. Hovořil na toto téma tak zajímavě a se zaujetím, že jsem si říkal, že toho kluka musím ještě nějak využít. A povedlo se to. A jak jste slyšeli a viděli, takových jedinců má pan profesor Plajner ve své třídě víc. 
Díky za ně, a díky vám všem, kteří jste spolu s Vojtou ten projekt připravili.