Nina "Hedwic" Housková :

JAK NAMALOVAT „KRÁSNÝ“ OBRAZ

            Jestliže mám povídat o kráse či krásnu z hlediska výtvarného umění, nacházím určitý specifický problém, protože opravdu nevím, co to krása je. :-)

            Myslím si, že nazírání na pojem krásna je velice variabilní. A to ať už vyvozuji z mých určitých, ne příliš hlubokých, znalostí dějin výtvarného umění, nebo z osobních zkušeností, kdy názory na konkrétní dílko se někdy velice liší. Každému jako by se zdálo krásným něco jiného.

            Tento obraz jsem si vybrala, protože mi připadá krásný. Tím ale nechci říct krásný, ve smyslu líbivý, ale krásný takovým způsobem, který se Vám budu snažit vysvětlit:

            Malování tohoto portrétu předcházelo velice zvláštní období, které zdaleka není přítomno u všech výtvarných prací a když je, tak intenzita tohoto prožitku se velice různí. Jedná se o období, kdy se obraz v určitou chvíli objeví, víte, že ho máte v hlavě, ale zároveň cítíte, že si vyžaduje určitou dobu na dozrání. Musíte ve vzájemném „rozhovoru“ vyčkat správného okamžiku. Počkat na správný čas. Třeba před spaním, těsně před usnutím, se procházíte v myšlenkách po plátně, přemýšlíte, zvažujete. Obraz zpočátku přijde sám, ale ne tak, že si řeknete - teď budu malovat a malujete. V tu chvíli víte, co chcete a kam byste chtěli dojít, ale následuje úpěnlivý týden, možná více dní tvrdé práce, která zatím není vidět. Komunikujete s obrazem, s myšlenkou obrazu, možné komunikujete sám se sebou, snad se chvílemi i stáváte oním  obrazem...

Pak přijde chvíle - a jako dítě je nuceno se podívat na svět z matčina lůna - tak i obraz čeká jakýsi porod.

Já v tu chvíli stojím před čistým plátnem, následuje intuitivní proces. Zavírám oči, stále srovnávám vznikající obraz s obrazem již vytvořeným ve své hlavě, chvějí se mi ruce, štětce v nich až pálí... Nelze přestat; intenzita tahů přechází od harmonických linií až po agresivní nánosy barvy, jako by něco vedlo ony tahy, které stále upravuji do té doby, než cítím, že jsou právě tam, kde mají být; vše probíhá jako hudba či tanec, nelze přestat; odpočinek a jídlo jsou svým významem sekundární. Chodím spát spíše symbolicky, jsem v tu chvíli otrokem obrazu, který si mne zcela podmaní.

V tomto až hektickém procesu přijde okamžik, kdy najednou vím, že obraz je hotový.

Obraz je celý.

            Takto upřímně malované výtvarné dílo je podle mě velkou možností k sebepoznávání a sám obraz se tím alespoň z malé části podílí na onom krásnu, o kterém jsem Vám měla povídat...