Über die aesthetische Erziehung des Menschen

Naše kultura je odlišná od řecké, byť se k ní často navracíme. My vnímáme evropskou  civilizaci jako důsledek vyspělých historických kultur. Rozumíme jimi řeckou, židovskou a křesťanskou kulturu. Z křesťanství čerpáme  náměty i v současné době. Umělci a filosofové se z velké části obraceli ke kultuře řecké. Tuto skutečnost si uvědomuje i F. Schiller.
Renesance znamená návrat k antické kultuře. Renesance přišla po období hlubokého mysticismu – vrcholného křesťanského úsilí o přímou komunikaci s bohem.

 Renesance vrací člověka do řecké přirozenosti, umělecky popsané skutečnosti, o které píše F. Schiller. V tom spočívá kontrast mezi realitou a sentimentalitou. Antické přirozenosti se dnešní civilizace odcizila svou kulturou a svým vzděláním.  A’t jsme duchovně jakkoli vyspělí,  ve srovnání s přirozeností řeckou nám  tato vyspělost není nic platná. Nedosahujeme hodnot antické přirozenosti, jíž se naše civilizace neustále vzdaluje. Nás dnes činí mravními především zákon. Současná oficiální společnost podřizuje vše účelovému vzdělání Naši filozofové, matematici i přírodní vědci na něm staví. Antickému myšlení byla vlastní citlivost a vnímaní emocí i přes fyzické výkony a fyzickou vyspělost. Řecký rozum RATIO vystupoval vždy v symbióse s hmotou, kterou ač sebejemněji  rozebíral, nikdy ji neznetvořil.  Řekové rozumově zráli, i když dokázali uchovat svou původnost.