Vedoucí projektu : M. Světlík 

 

 

Grand Canyon

Grand Canyon - pruhovaná, otevřená, červená rána se vrstvu po vrstvě zařezává téměř 1600 m hluboko do srdce Země

§        délka: 445 km

§        max. šířka: 30 km

§        plocha: cca 5000 km2

Stěny průrvy nabízejí přehled o téměř 2 miliardách let geologických událostí. Geologové se dosud neshodli na přesných časových údajích. Každá vrstva, každá barva, odpovídá odlišné epoše a ekosystému. Celkem je zde zachyceno 12 struktur hornin – vulkanické, vápencové, pískovcové a žulové. Nejstarší usazeniny pocházejí z období prvohor. Na dně kaňonu se nachází lesklá krystalická břidlice Vishnu, jedna z prapůvodních hornin Země z předkambrického období. Další vrstvy jsou utvořeny nazelenalým vápencem Muav a modrošedým Redwall. Oba jsou pozůstatky mořských usazenin a lze v nich nalézt hojné stopy po kapradinách a jiných formách života. Blízko povrchu je pískovec Coconita pocházející z písečných dun a úplně na povrchu se nachází šedý vápenec Kaibab, ve kterém jsou zkameněliny z období před desítkami milionů let, kdy bylo celé území zatopeno mořem. Hlavní úlohu při utváření Velkého kaňonu i celého parku hrála řeka Rio Colorado, kterou takto nazval kvůli její načervenalé barvě františkánský misionář Francisco Tomas Garcés. Její tok nyní zklidnily dvě přehrady, ale před desítkami milionů let si její dravý, klikatící se proud začal hloubit cestu ve svrchní vrstvě vápence Kaibab zdejší náhorní roviny. Ta kdysi tvořila dno moře, ale dnes leží v nadmořské výšce 1500 m. Pak řeka pokračovala ve své erozní činnosti, vymílala další vrstvy hornin, až nakonec vytvořila Velký kaňon. Řeka neustále vymílá stěny skal náhorní roviny a to přibližně o 2 cm za každé století.

Grand Canyon je obrovská rokle vyhloubená řekou Colorado  ve vysoko položené plošině severní části Arizony. Je to široká, složitě vyhloubená průrva, jejíž vnější stěny obklopuje velké množství impozantních kopců a štítů, kaňonů a složitě se větvících hlubokých strží a rozsedlin. Šířka kaňonu se pohybuje mezi 4 až 8 mílemi, nejhlubší místo leží víc než míli pod okrajem kaňonu. Kaňon se táhne v délce 280 mil od Marble gorge (Mramorová rokle) poblíž severní hranice Arizony až k velkým útesům blízko hranic s Nevadou. Nejkrásnější a nejimpozantnější úsek v délce 56 mil leží na území Národního parku. V jeho středu se klikatí tok řeky Colorado v délce 105 mil. Převažující barvou kaňonu je temná červeň, i když jednotlivé geologické vrstvy a skupiny vrstev mají vlastní zabarvení – bledě žluté a šedivé, jemně zelené a růžové a v hloubce převažují čokoládově hnědé, břidlicově šedé, fialové a jiné tmavé odstíny. Krásu scenérie Velkého kaňonu vyjádřil geolog F.E. Matthes : „Vysokohorská pásma této země se vyrovnají výškou, i když ne okázalou krásou, pohořím jiných zemí, ale i když jsou jinde hluboké kaňony, některé i hlubší než Grand Canyon, není ani jeden, který by se mu vyrovnal rozlehlostí, majestátností, svými ozdobnými sochařskými výtvory a bohatostí barev. Každému, kdo stojí na okraji Grand Canyon se dostane podívané nesrovnatelné s ničím na zemi.“

Národní park o rozloze 673 575 akrů byl vyhlášen v r. 1919.

Geologie: Ze stěn kaňonu se dá vyčíst velká část geologické historie jasněji, než kdekoli jinde na světě.

Nejlépe jsou zde prezentovány dvě historie:

1)     vznik zemské kůry uvádějící druh, původ a věk odkrytých skal.

2)     hloubení kaňonu, historii eroze

Navíc všechny procesy výstavby zemské kůry jsou zde doloženy příkladem: zaplavení  vodou, naplavování, výzdvih zemské kůry, vrásnění, dislokace (= zlomy, poklesy, přesuny) a eroze. Od řeky až ke kaňonu Bryce na severu se v délce 23 000 stop rozprostírá odhalený příčný řez (=průřez) usazenin od nejstarších po nedávné v normálním pořadí (=souslednosti). „Největší geologický příběh“ se říká nesouhlasnosti či diskordanci, kdy horniny algonkického čili proterozoického (pozdní prekambrium) období byly úplně odstraněny erozí, zanechaje za sebou linii, kde prvohorní horniny dosedají přímo na horniny prahorní. Chybí tak záznam o 500 milionech let ukládání naplavenin. Horninové vrstvy stěn kaňonu jsou převážně mořské vápence, sladkovodní jílovité břidlice a zpevněné pískovce větrem nafoukaného původu (paleozoické období), výsledek bahnitých sedlin, bláta a písku usazených ve vodě, později zpevněných v horninu obrovskou váhou vrstev nad sebou. Krystalizované, zkřivené a zkroucené nezvrstvené horniny vnitřní rokle jsou z žulové a krystalické břidlice (prahorní nebo raně starohorní období), pravděpodobně staré přes 4 mld. let. Tvoří základy velebných (=vznešených) hor, jejichž vrcholky byly erodovány. Podobně jsou vrstvené algonkické skály, základy dalšího starobylého horského systému, ohoblované dlouhotrvající erozí. Skály ležící v kaňonu jsou zbytky mezozoické éry a rumělkově červené, bílé a růžové útesové terasy jižního Utahu, které byly kompletně sneseny směrem na jih. Nedávného původu jsou plochy černé lávy a sopečné kužely, které pokrývají část tabule. O některých se soudí, že byly aktivní ještě před jedním tisícem let. Událostí nedávné geologické historie je vyhloubení míli hlubokého Velkého kaňonu řekou Colorado. Tato řeka vyhloubila kaňon díky svému objemu, rychlosti a „řezacím nástrojům“ – bahnu, písku a štěrku. Bylo změřeno, že řeka Colorado ukládá denně 500 000 tun sedimentů. Podmínky příznivé mohutné erozi byly umožněny elevací oblasti, která způsobila, že tok řeky se stal příkřejší a umožnil hluboké zákopy. Hloubka kaňonu je způsobena prořezáváním řeky, ale jeho 10-ti mílová šířka je vysvětlována působením deště, větru, změn teploty a chemické eroze, zesílené rychlým zvětráváním měkkých hornin. Kaňon byl kupodivu prořezán opačným procesem, protože řeka zůstávala na místě a pevnina se pomalu pohybovala směrem proti ní. Jedině tak se dá vysvětlit, proč jižní svah kaňonu vede z východu na západ. Nerosty, především azbest, měď, olovo a trochu uranu se vyskytují, ale ne v dostatečném množství a né tak dostupné, aby se vyplatilo je těžit. Hojné jsou v usazeninách zkameněliny živočichů a rostlin, od primitivních řas v nižších vrstvách až po stromy ve vrchní vrstvě a od škeblí a trilobitů až k pozůstatkům dinosaurů (stopy, kosti), velbloudům , koním, pozemním lenochodům a slonům. Tyto zkameněliny podávají obrázek o evolučním vývoji života.

Obrázky:

Popis1 Popis2 Popis3

 

Popis4 Popis5 Popis6

 

Popis7 Popis8 Popis9

 

Popis10 Popis11 Popis12

 

Popis13 Popis14

 

 

 
Projekt   K R Á S N O